Luděk Plza (redakce)

29. 10. 2023

Nadpis, který se hodí k našemu webu. Jsme Kaplicko a naše srdce tedy musí být v Kaplici. Jenže tenhle článek není o nás, i když vlastně trochu ano. Ale od začátku. Sedím u počítače a prohlížím si firmy, které působí právě na Kaplicku, když narazím na facebookový profil Chleba se solí. Ne, že bych o nich nevěděl, ale já nejsem doma ten, který má na starosti nákupy. Takže vlastně o nich vím jen to, že sídlí v bývalé Ipemě, kam jsem chodil už jako malý kluk na sobotní nákupy s babičkou a že mají pobočku ve Včelné a  poměrně dlouho rekonstruovali právě objekt bývalé Ipemy v masné ulici. Také si vybavuji, že  jsem někde četl o Chlebu se solí článek a určitě jsem viděl reportáž na ČT. Sám sobě si říkám, že  je škoda, že  o této pekárně nevím víc a možná že nejsem v Kaplici sám. Už je to pár let, kdy jsem tvrdil, že  se lidé budou vracet do malých obchůdků a budou mít svého zelináře, řezníka a nebo právě pekařství. No nic, posílám zprávu a během pár minut mám domluvenou schůzku a upřímně se na ni těším. 

Krátce před 11 hodinou vcházím do prodejny v Kaplici, kde mě úsměvem přivítají dvě dámy. Jedna stojí za kasou a druhá za velikým pultem, který je ale od okolí rozdělen sklem. Nechám si tedy zavolat pana šéfa a mám pár minut na to, si pořádně prohlédnout zbytek interiéru. Tak nějak začínám chápat proč rekonstrukce trvala tak dlouho. Je tu totiž vše úplně jiné a nové. Interiér je opravdu stylový a přesně takový, jaký mám rád a ve kterém se cítím dobře. Ten kdo tento prostor vybavoval, moc dobře věděl co dělá. Víc času nemám, protože právě přichází šéf, který se mi představuje jako Jakub Pavlovský. Už se malinko známe, protože jsme se viděli na akci Masná žije, ale v klidu si promluvit jsme neměli čas. Usedáme tedy ke stolku přímo uprostřed pekárny a dáváme si slibovanou kávu. Dnes bych měl být já ten, který představí náš web, ale už po pár minutách je to opačně a já jsem v roli posluchače. Jakub se poslouchá dobře a je na něm vidět, že Chleba se solí je jeho život. Teď trošku lituji, že  jsem si nedělal pečlivě poznámky, ale stejně bych nestíhal. Ve chvíli, kdy pan šéf začal vyprávět, jsem totiž zahlédl paní za tím velkým pultem se skleněnou zástěnou, že připravuje nějaké makové těsto. Přímo tady a teď mohu vidět, jak vzniká jeden z produktů. Já tu šanci bohužel nemám a to hned ze dvou důvodů. Prvním z nich je, že  mi rodiče říkali, že  se nekouká pod ruce a druhý je ten, že  mi Jakub právě říká největší novinku. Právě tento týden přesunula firma své sídlo do Kaplice a je tedy už naše- kaplická. Je to logický krok a taky důvod nadpisu dnešního článku. I když má Chleba se solí  prodejny na Lipně, v Budějovicích a nebo ve Včelné, tak srdce je opravdu v Kaplici. Zde se tedy peče pro všechny, i když to spousta lidí neví. Nedá mi to a podívám se, jak paní za sklem pokročila. Mého pohledu si všímá i Jakub. Dozvídám se, že  takový pult jako zde je na všech pobočkách a že v menších pecích  se peče i přímo na místě. Líbí se mi ten nápad a dostávám chuť na teplou honzovku. Navíc ta vůně všude okolo. Naštěstí do prodejny přichází pán ve středním věku a jak chápu z rozhovoru s paní prodavačkou za pultem, tak právě přivezl jablka. Zaráží mě, že  přímo od stolu sleduji cestu jablek do zadní části pekárny a pak mi dochází, proč se mi zdá prostor větší než v dětství. Ona i chodba, která byla dříve rozdělena zdí je nyní za sklem. Pěkné, moc pěkné. Jablka jsou z Týna nad Vltavou, protože jsou bez chemických postřiků a zatím se nenašel dodavatel z menší dálky, který by splňoval požadavky pekárny. V reálu mám tedy šanci vidět, že na kvalitu se zde opravdu dbá a nejde jen o reklamní triky. Je vidět, že  zde chtějí  dělat poctivé řemeslo. Řešíme s Kubou i cenovou politiku, kdy je podle mě  jasné, že  nemůže konkurovat velkým podnikům, ale úplně tak nemám pravdu. Jsou zde výrobky, které vycházejí levněji než v supermarketu. To jsem vůbec netušil. Řešíme i komunitní život v Kaplici, kdy se zde zapojili do Masná žije, Otevřených dvorků a nebo také vánočních trhů a chtěli by být kapličákům ještě blíže. Z debaty nás vyruší další dodavatel, tentokrát z Vlková. Jak se dozvídám, jedná se o mamku a dceru, které přivezli mléčné produkty jako jsou například tvaroh, máslo nebo mléko. Vtipkuji, že  už chybí v nabídce jen pivo, ale i to mají a dokonce vlastní. Vím, že  bych si mohl s Kubou povídat ještě několik hodin, ale také vím, že  ho zdržuji od práce. Domlouváme se, že vymyslíme nějakou spolupráci jak přiblížit Chleba se solí co nejvíce lidem třeba nějakou ochutnávkou. Musíme něco vymyslet. Já se loučím a vidím, že paní pekařka za sklem dává buchty do trouby. Moje dietoložka (kdybych ji měl) by mě určitě pochválila, že  jsem zmizel ve správný čas.